Hradec Králové
kostel svatého Mikuláše Divotvorce
Roubený, původně pravoslavný kostel, zasvěcený svatému
Michaelu archandělu byl postaven v letech 1502–1510 ve
východoslovenské obci Habura u Medzilaborců. Roku 1740 byl
prodán a přestěhován nedaleké vsi Malá Polana, kde byl v roce
1759 zasvěcen svatému Mikuláši Divotvorci. Kostel zde patřil
řeckokatolické církvi a svému účelu
sloužil až do roku 1915, kdy byl silně poničen za první
světové války. Opraven byl až po vzniku Československa, ale od
konce dvacátých let dvacátého století nebyl využíván, protože
v Malé Polaně byl postaven kostel kamenný. V roce 1934 byl
stav kostela velmi špatný a hrozil jeho zánik. Kostel byl
proto nabídnut k odkoupení do Hradce
Králové. Zastupitelstvo Hradce Králové schválilo na návrh
starosty města Josefa Pilnáčka koupi za dvanáct tisíc korun
československých . Kostel byl během května a června 1935
rozebrán a přepraven po železnici do Hradce Králové. V létě
1935 byl kostel umístěn v Jiráskových sadech a po drobných
úpravách byl 28. října roku 1935
slavnostně otevřen jako památka padlých československých
legionářů za první světové války. V současné
době je kostel majetkem města a slouží Pravoslavné církvi.
Kostel tvoří třídílná dřevěná budova krytá šindelem. Nad
každou částí budovy je věžička, zakončená dřevěnou kopulí.
Interiér kostela je bohatě zdoben množstvím obrazů svatých,
tzv. ikonostasů. Areál kostela je oplocen původním ohrazením s
šindelovou korunou, vlevo od kostela stojí dřevěný kříž se
symboly umučení Krista.
 Hradec Králové
kostel svatého Jana Křtitele
Na kopci sv. Jana, 4 km jižně od Hradce Králové stojí dřevěný
kostel Svatého Jana Křtitele s dřevěnou zvonicí. Původní
kostelík byl vystavěn r. 1530 hradeckým
měšťanem Lukášem Hostovským z Hostovic „ke cti a chvále
Pána Boha všemohoucího a památce mistra Jana Husi, mistra
Jeronýma z Prahy a jiných věrných Čechů“. První zmínka
o samostatně stojící zvonici pochází z roku 1583, kdy byl pro
ni ulit zvon. V pobělohorské době byl
kostel i se zvonicí opuštěn a postupně chátral. Roku 1659 byl
kostel znovu vysvěcen, zásadních oprav se však dočkal až v
letech 1675 - 1692, kdy přešel pod správu jezuitského řádu. V
letech 1858-1859 byly oba objekty díky příspěvkům dobrovolníků
obnoveny a kostelík nově pokryt (nové dřevěné loubí).
Zvonice je osmiboká celodřevěná stavba s oddělenou štenýřovo-vzpěradlovou
konstrukcí přecházející do čtvercové zvonové věže, stupňovitě
zastřešené. Nosná konstrukce je kombinací dvou základních
typů, a to vývojově starší konstrukce štenýřové a mladší
konstrukce vzpěradlové. Po zvonu z roku 1583 do zvonice
přibyly další dva v letech 1609 a 1847. |
