|
|
Rožnov pod Radhoštěm
kostel svaté Anny
Kostel byl postaven v letech
1939 - 1941 v
areálu dřevěného městečka rožnovského skanzenu. Předlohou byl
kostel z Větřkovic, který však v roce 1887
lehl popelem. Kostelní věž však není kopií věže větřkovického
kostela, ale připomíná věž dřevěného kostela v Tiché, který
taktéž vyhořel, a to v roce
1964.
Kolem kostela je dřevěný ochoz s kamennými křtitelnicemi,
kovovými a dřevěnými kříži a ohořelými kovanými dveřmi z již
zmiňovaného kostela v Tiché. Kostel je
obklopen hřbitovem a parkánovým plotem. Hřbitov, zvaný
Valašský Slavín, má ve své starší části přenesené náhrobky
fojtů z Hutiska a Solance, náhrobky prostých lidí a frýdlantské
lité kříže. Starý hřbitov je doplňován hroby a náhrobky
významných valašských kulturních pracovníků.
V síni kostela je kamenná nádoba na svěcenou vodu a
zpovědnice, jež stávala původně v dřevěném kostele v Tiché. V sakristii kostela lze vidět mešní roucha. Na kamenném
náhrobním kamenu, připevněném na zeď sakristie, je napsána
legenda o nešťastné smrti mladé nevěsty Alžběty Vaňkové v roce
1662. Před sakristií stojí kamenný anděl.
V presbyteriu jsou čtyři barokní obrazy a dále
korpus z majetku někdejšího dřevěného kostela v Rožnově. Obraz
po levé straně oltáře od akademického malíře Františka Hlavici
představuje Svatou Annu jako vychovatelku Panny Marie. Obě
světice jsou vymalovány ve valašském kroji.
Před kněžištěm je po pravé straně kamenná křtitelnice, po
stranách lavic pak cechovní postavníky. Každé sdružení
řemeslníků, cech, mělo nejen své pevné postavení ve
společnosti, ale také stálé místo v kostelních lavicích. Na
cechovních postavnících lze vidět znaky řezníků, kovářů,
krejčích i tkalců. Na stěnách visí cyklus obrazů "Křížová
cesta". |
|
| |
Rožnov pod Radhoštěm
evangelický
kostel
Dřevěný evangelický kostel byl
vystavěn v letech 2008 - 2009 v areálu
Valašské dědiny Valašského muzea v přírodě
v Rožnově pod Radhoštěm. Předlohou
stavby byl evangelický (toleranční) kostel, který byl postaven
v roce 1786 v obci
Huslenky (okres Vsetín) na základě tzv. "Tolerančního
patentu", vydaného v roce 1781 císařem
Josefem II.. Tento dokument ukončil
pronásledování protestantů a umožnil
praktikování dalších tří křesťanských vyznání - augšpurského
(luterské), helvetského (kalvínské) a řeckopravoslavného
(tzv. nesjednocení Řekové). Bohoslužby těchto trpěných církví
mohly mít jen soukromý ráz. Jejich kostely musely stát mimo
hlavní ulice, nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné prvky
sakrálních staveb. Evangelický kostel v Huslenkách
zanikl již koncem 19. století. Před
vlastním zánikem kostela jej navštívil architekt Dušan
Jurkovič, který celou stavbu zdokumentoval - jen díky této
dokumentaci bylo možno postavit repliku kostela.
Jde o jednolodní halový objekt s valbovou
střechou bez věže a zvonu. Interiér
představuje strohou luterskou modlitebnu s oltářem
a stolem Páně. |
|
| |
Rožnov pod Radhoštěm
evangelický
kostel
O zbudování
kostela či modlitebny pro rožnovskou kazatelskou stanici se
uvažovalo již od roku 1928, kdy byl pro budoucí stavbu
zakoupen pozemek. Po mnoha neúspěšných pokusech o realizaci
stavby bylo až v dubnu 1952 vydáno povolení ke stavbě podle
návrhu pražského architekta B. Bareše. Kostel byl dokončen
a posvěcen 5. července 1953.
Dřevo na desky a stěnovce se nejvíce řezalo na Prostřední
Bečvě, na pile bratrů Solanských. Celý vnitřek kostela –
obklady, okna, dveře, kazatelnu, stůl Páně, lavice, pavlač,
schody – vyráběl člen sboru, stolař Kraus ze Stříteže.
Rožnovský evangelický kostel je roubená stavba obdélníkového
půdorysu s polygonálním přístavkem přiléhajícím k pravoúhlému
závěru, zbudovaná na podezdívce z pískovcových kvádrů. Sedlová
střecha se štíhlým jehlancem na hřebeni a s protažením neseným
dřevěnými pilíři po celém obvodu je kryta šindelem. Do kostela
se vstupuje čtyřkřídlými dveřmi v ose průčelí. Předsíň je
oddělena od kostelní lodi prosklenou stěnou, v níž jsou
prosklené čtyřkřídlé vstupní dveře. Vnitřní prostor kostela má
dřevěný strop s konstrukcí vazníků, obložených dřevem. Je
osvětlen trojdílnými bočními okny a pásem vikýřových oken ve
střeše. Závěr presbytáře tvoří vpadlina s obloukovým
zakončením s klenákem, zdobená malovaným textem apoštolského
vyznání víry a bratrským symbolem beránka. Autorem výzdoby je
Jiří Zejfart. U stěn z modřínového dřeva jsou vestavěné lavice
na kamenných pilířích. Kruchta kostela má mírně konvexně
vypjatou předprseň tvořenou dřevěnými sloupky. |
|
|
|
|
|
|
|
