Řepiště
kostel svatého Michaela Archanděla
Názory na
založení řepišťského kostela se
v rozličných pramenech různí.
Jóža Vochala ve "Vlastivědě Těšínska"
udává rok 1484, prof. Adamus
v "Našem Slezsku" rok 1485.
Řepištský kostel byl původně kostelem
farním. Od roku 1652 patřil protestantům
(luteránům), kterým byl v r. 1654 odňat
a přifařen k Šenovu. Ze zápisů je vidět,
že ještě r. 1688 byl kostel zasvěcen sv.
Mikuláši, že byl celý ze dřeva, strop
a podlaha z desek. Z vnější strany
kostela byla galerie, krytá podsíň
zvaná "sobota" (podobně jako u kostela
v Sedlištích, kde zůstala
zachována do dnes). R. 1785 byl kostel odebrán
faře šenovské a byl přifařen k
nové farnosti vratimovské. V zápise z
r. 1808 se uvádí, že budova kostela s
věží je celá ze dřeva a hrozí
zavalením. Dle ústního
podání prodělal kostel mezi léty 1867
a 1891 velké změny, jak vnitřní
úpravou, tak i částečnou přestavbou.
Další úpravy byly provedeny
v letech 1931-1932 (věž)
a další 1950. Poslední
úpravy proběhly v interiéru kostela
(nové omítky, vymalování,
nové lavice) proběhly v r. 1995 - 1996.
Dnešní stav kostela by se dal popsat asi takto.
Kostel je dřevěný na cihelné
a kamenné podezdívce. Střecha, obě věže
- hlavní i malý sanktusník, i
boční stěny jsou z venkovní strany kryty
šindelem. Střecha je mírně prolomená
nad emporou a nad hlavním oltářem strmě
stoupá a tvoří tak tři stěny
šestibokého jehlanu. Tato část
upomíná na to, že kostel byl kdysi stavěn
v gotickém slohu. Tvar štítu,
jenž je z doby pozdější, vyvrací
však silně tuto domněnku. Ze štítu,
který se podobá rovnostrannému
trojúhelníku, vystupuje čtyřhranná
věž. Štít je krytý prkny
a lištami kryjícími
spáry (v první polovině minulého
století byl původní
šindelový kryt zaměněn prkny). Hlavní
věž je ploše přehnutá a je zakončena
nízkou cibulí. Pobitá je
šindelem, jen hrot nesoucí
jednoramenný kovový kříž s růžicemi na
konci ramen je z plechu. Štíhlý
sanktusník byl postaven až r. 1865. Jeho cibule je
vysoká, pobitá šindelem
a podepřena šesti sloupky, jež jsou pobity plechem.
Má kovový hrot s koulí
a jednoramenným křížem. Kostel
má jen jednu loď s hlavním oltářem k
východu. Kněžiště (neboli presbytář -
místo, kde je umístěn oltář a odkud
vede kněz liturgie) je zakončeno trojboce, po obou jeho
stranách jsou přistavěny čtvercové prostory,
takže má půdorys rovnoramenného kříže.
Na levé straně se nachází sakristie
(prostor jižně nebo severně od kněžiště
sloužící k úschově
bohoslužebných knih, rouch a předmětů), na pravé
straně je přistaveno oratoř (čestný prostor v kostele s
vlastním vstupem, do interiéru
otevřený arkádou) tvořená
předsíní a nad ní tribunou (empora). V
zadní části lodi je dřevěná kruchta
(vyvýšené místo pro
varhany, zpěváky a hudebníky)
podepřená dvěma dřevěnými sloupy. Podlaha v lodi
je kamenná, pod lavicemi je z cihel. Loď i
kněžiště mají plochý strop. V
interiéru se dochovalo velmi málo z
původního inventáře. Ve věži jsou dva
železné zvony, jež byly v r. 1918 zavěšeny na
místo dvou původních zvonů sebraných
pro válečné účely. |
