Dřevěné kostely České republiky

Úvod Mapa kraje Seznam kostelů Rok výstavby Odkazy Mapa stránek
Foto kostela

Dolní Marklovice
kostel Nanebevstoupení Páně

Původní stavba byla rozebrána a roku 1739, jak o tom svědčí letopočet na trámu pod triumfálním obloukem, byl postaven kostel nový. Jedná se o jednolodní dřevěnou roubenou stavbu s pětibokým kněžištěm a čtyřbokou věží s kvadratickou zvonicí zakončenou bání. Výjimečným stavebním prvkem je venkovní kryté schodiště na oratoř, otevřenou do presbyteria. Nová stavba byla ještě v průběhu 18. století vybavena třemi oltáři. Kostel byl nově zasvěcen Nanebevstoupení Páně. Dřívější patron kostela sv. Mikuláš se ocitl na novém bočním oltáři, druhý boční oltář byl zasvěcen sv. Josefovi. Podle inventáře z roku 1805 namaloval závěsný obraz Nanebevstoupení Páně v hlavním oltáři fryštátský malíř Josef Schneider, boční obrazy sv. Mikuláše a sv. Josefa těšínský malíř Jan Heymann. V roce 1911 byly do kostela zakoupeny varhany, v roce 1913 nová křížová cesta.  Rozdělením Těšínska na polskou a československou část v roce 1920 byly rozděleny také Marklovice. Horní Marklovice připadly Polsku, Dolní Marklovice (dnes součást Petrovic u Karviné) i s kostelem Československu. Během roku 1921 byl marklovický kostel přifařen jako filiální do Petrovic. Ve věži byly v minulosti zavěšeny tři zvony - nejstarší Marek bez nápisu a datace, Mikuláš datovaný 1722 a Jan z roku 1853. Dva větší padly na vojenské účely během 1. světové války. V roce 1922 byly nahrazeny novými, které byly zabrány ve 2. světové válce. Nové zvony byly zhotoveny a osazeny v roce 1964. V první polovině 90. let 20. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce kostela. Během prací byly na zdech pod několika vrstvami tapet nalezeny fragmenty temperové nástěnné výmalby asi z konce 18. století. Na základě nalezených zbytků byla provedena rekonstrukce maleb v celém kostele.

FOTOGALERIE

Předchozí kostel Obrázek kostela Další kostel
Tyto stránky vytvořil  Josef Šebetovský (vizitka) Copyright © 2007-2016
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“ Jan Werich