Dřevěné kostely České republiky

Úvod Mapa kraje Seznam kostelů Rok výstavby Odkazy Mapa stránek
Foto kostela

Loučná Hora
kostel svatého Jiří

Počátky kostela v Loučné Hoře nejsou přesně známy – kostel vznikl před polovinou 14. století. Zasvěcení svatému Jiří dokonce připouští možnost románského původu. Ve druhé polovině 14. století měl kostel farní statut a jeho  patrony byli vladykové přímo sídlící na Loučné Hoře – Jan Lučina z Lučiny Hory.
V literatuře je kostel připomínán jen okrajově – například v roce 1651 je zmiňován jako stojící, nelze však vyloučit jeho zpustnutí. V roce 1678 byl kostel obnoven – na dřevěném rámu v němž byl zasazen oltářní kámen byl údajně nápis „A 1678“. Z roku 1746 pochází stručný inventář kostelního zařízení. V kostele byly tři zvony.
V roce 1780 došlo k přestavbě kostela. Původní kostel byl dle inventáře z roku 1770 dřevěný, šindelem krytý kostel téměř na spadnutí, dříví bylo zpuchřelé. Vnitřní úprava chudičká, bohoslužebné věci jen ty nejnutnější, strop prkenný, podlaha bez dlažby, jen z upěchované hlíny. Hřbitov byl kolem kostela, ohrazený prkenným plotem.
Kostel byl od základu postaven v roce 1778 a stavba byla dokončena v roce 1780. Na svátek sv. Jiří byl kostel vysvěcen farářem Johanem Františkem Koutníkem. Přehled o postupu prací podávají i účty, které se zachovaly. Praxe byla taková, že s patřičným konsistoriálním povolením byla v každém roce odváděna z kostelní pokladny stanovená částka na zvláštní účet, na který odváděly rovněž nemalé příspěvky i spřízněné kostelní pokladny v okolí. V případě Loučné Hory se jednalo o příspěvky z Petrovic, Starého Bydžova, Smidarské Lhoty a Lískovic. Zcela nepochopitelně postrádáme farní Smidary. Výsledná částka limitovala možný rozsah prací.
V následujících letech panoval stavební klid. V roce 1798 byla postavena vedle kostela škola a o čtyři roky později byla údajně pořízena kazatelna. První, poněkud nejasné, stavební úpravy nastaly snad roku 1823. Druhý díl pamětní knihy ze Smidar se se značným odstupem zmiňuje o jakési opravě k tomuto roku, ale první, stále ještě živý díl, tuto opravu nezná a ani účty žádná stavební vydání neobsahují. Inventář kostela z roku 1825 uvádí, že v kostele byl velký dřevěný a štafírovaný oltář s oltářním obrazem, kazatelna z měkkého dřeva, 11 lavic a další drobnější inventář. Dle literatury došlo údajně roku 1837 k úpravě – kostel byl nově omítnut, uvnitř i vně obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami, vyspravena vazba a střecha pobita šindelem. Opět však chybějí účty a další prameny.
Koncem 3. desetiletí 19. století byla v kostele pořízena nová křížová cesta. Dle jedné verze se jednalo o mědirytiny, dle druhé o 14 ocelorytin. V roce 1852 proběhly rozsáhlejší opravy kostela – výměna krytiny, zřízení nové hřbitovní zdi.
V roce 1857 byla provedena sbírka na varhany. Nové varhany od varhanáře Haniše z Rychnova přišly na 300 zlatých. Dílčí opravy započaly opětovně v roce 1861. Jednalo se hlavně o opravu střechy. V roce 1881 se uskutečnila kanovnická vizitace, která posoudila stavební stav. Další rozsáhlejší oprava je datována z roku 1889 – dle pamětní knihy byly krovy a zvonice pobity novými prkny a šindely. Inventář z roku 1894 již uvádí neogotický oltář. Ze zprávy kanovnické vizitace z roku 1902 vyplývá, že byl kostel v roce 1900 opatřen novou střechou a byly provedeny další vnější úpravy. K roku 1905 jsou jako nové zmiňovány dva vedlejší oltáře v gotickém stylu. Kanovnická vizitace z května 1906 konstatuje sešlost budovy, nutnost oprav omítky, bílení, nutnost výměny šindelů nebo použití jiné krytiny – dokonce se uvažovalo o položení lepenky. Opravy však nebyly provedeny a tak vizitace z roku 1915 mohla konstatovat velice bídný stav – střecha chatrná, vazba trpí, nutnost výměny cihelné dlažby za pískovec či beton. V roce 1927 je poukazováno na žalostný stav kostela ve stavebních spisech památkové správy, kdy západní část hrozila sesutím, okna byla rozbitá, okapy zničené. Vzhledem k rozpadu velkostatku prakticky neexistoval patron kostela.
V roce 1928 bylo provedeno základní zajištění kostela – uzavření. Pověstná zima 1929 dále zhoršila stav kostela. Až posledního dne 1931 povolil zemský úřad subvenci 8000 Kč, která však nepostačovala ani na zajištění konstrukce krovu a bylo za ni možné pořídit jen výměnu podpor kostela. Teprve v roce 1934 byly provedeny další zabezpečovací práce – zabezpečení a vyvazování nových stěn a nátěr karbolinem, oprava východní stěny, úprava říms, oprava krovu na západní straně, šalování střechy prkny a pokrytí lepenkou. Cena opravy činila 11 987 korun.
Kolaudační zpráva z této opravy uvádí, že provedené opravy jsou pouze nejnutnějším zabezpečením objektu před dalšími stavebními poruchami a to zcela krátkodobým – nutno v opravách pokračovat. Dále konstatuje, že zcela chybí vnitřní i vnější omítky na opravené části, ostatní omítky je třeba opravit. Je nutná oprava střechy – zejména východní části a přístavku, věž je velmi sešlá a vyžaduje výměnu sloupů a celého bednění, krytina je zcela shnilá a vyžaduje výměnu, okapy chybí, dlažba je zcela rozrušena, kostelní zařízení vyžaduje oprav, zeď kostela je místy v dezolátním stavu. Závěrem zpráva konstatuje, že kostel nemůže být veřejnosti přístupný a nemůže sloužit svému účelu.
Naděje na provedení oprav svítala kolem roku 1939 a poté dokonce v roce 1943. Někdy v této době byla alespoň pobita střecha lepenkou. V roce 1946 vznikl místní komitét pro obnovu kostela. Stavební spisy končí v roce 1950. V roce 1958 byla částečně opravena střecha kostela. V současné době se o kostel stará Okrašlovací spolek Smidarska.

FOTOGALERIE

Předchozí kostel Obrázek kostela Další kostel  
Tyto stránky vytvořil  Josef Šebetovský (vizitka) Copyright © 2007-2016
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich