Loučná Hora
kostel svatého Jiří
Počátky
kostela v Loučné Hoře nejsou přesně známy – kostel vznikl před
polovinou 14. století. Zasvěcení svatému Jiří dokonce
připouští možnost románského původu. Ve druhé polovině
14. století měl kostel farní statut a jeho patrony byli
vladykové přímo sídlící na Loučné Hoře – Jan Lučina z Lučiny
Hory.
V literatuře je kostel připomínán jen okrajově – například
v roce 1651 je zmiňován jako stojící, nelze však vyloučit jeho
zpustnutí. V roce 1678 byl kostel obnoven – na dřevěném rámu
v němž byl zasazen oltářní kámen byl údajně nápis „A 1678“.
Z roku 1746 pochází stručný inventář kostelního zařízení.
V kostele byly tři zvony.
V roce 1780 došlo k přestavbě kostela. Původní kostel byl dle
inventáře z roku 1770 dřevěný, šindelem krytý kostel téměř na
spadnutí, dříví bylo zpuchřelé. Vnitřní úprava chudičká,
bohoslužebné věci jen ty nejnutnější, strop prkenný, podlaha
bez dlažby, jen z upěchované hlíny. Hřbitov byl kolem kostela,
ohrazený prkenným plotem.
Kostel byl od základu postaven v roce 1778 a stavba byla
dokončena v roce 1780. Na svátek sv. Jiří byl kostel vysvěcen
farářem Johanem Františkem Koutníkem. Přehled o postupu prací
podávají i účty, které se zachovaly. Praxe byla taková, že
s patřičným konsistoriálním povolením byla v každém roce
odváděna z kostelní pokladny stanovená částka na zvláštní
účet, na který odváděly rovněž nemalé příspěvky i spřízněné
kostelní pokladny v okolí. V případě Loučné Hory se jednalo o
příspěvky z Petrovic, Starého Bydžova, Smidarské Lhoty
a Lískovic. Zcela nepochopitelně postrádáme farní Smidary.
Výsledná částka limitovala možný rozsah prací.
V následujících letech panoval stavební klid. V roce 1798 byla
postavena vedle kostela škola a o čtyři roky později byla
údajně pořízena kazatelna. První, poněkud nejasné, stavební
úpravy nastaly snad roku 1823. Druhý díl pamětní knihy ze
Smidar se se značným odstupem zmiňuje o jakési opravě k tomuto
roku, ale první, stále ještě živý díl, tuto opravu nezná a ani
účty žádná stavební vydání neobsahují. Inventář kostela
z roku 1825 uvádí, že v kostele byl velký dřevěný
a štafírovaný oltář s oltářním obrazem, kazatelna z měkkého
dřeva, 11 lavic a další drobnější inventář. Dle literatury
došlo údajně roku 1837 k úpravě – kostel byl nově omítnut,
uvnitř i vně obílen, hliněná podlaha nahrazena cihlami,
vyspravena vazba a střecha pobita šindelem. Opět však chybějí
účty a další prameny.
Koncem 3. desetiletí 19. století byla v kostele pořízena nová
křížová cesta. Dle jedné verze se jednalo o mědirytiny, dle
druhé o 14 ocelorytin. V roce 1852 proběhly rozsáhlejší opravy
kostela – výměna krytiny, zřízení nové hřbitovní zdi.
V roce 1857 byla provedena sbírka na varhany. Nové varhany od
varhanáře Haniše z Rychnova přišly na 300 zlatých. Dílčí
opravy započaly opětovně v roce 1861. Jednalo se hlavně
o opravu střechy. V roce 1881 se uskutečnila kanovnická
vizitace, která posoudila stavební stav. Další rozsáhlejší
oprava je datována z roku 1889 – dle pamětní knihy byly krovy
a zvonice pobity novými prkny a šindely. Inventář z roku 1894
již uvádí neogotický oltář. Ze zprávy kanovnické vizitace
z roku 1902 vyplývá, že byl kostel v roce 1900 opatřen novou
střechou a byly provedeny další vnější úpravy. K roku 1905
jsou jako nové zmiňovány dva vedlejší oltáře v gotickém stylu.
Kanovnická vizitace z května 1906 konstatuje sešlost budovy,
nutnost oprav omítky, bílení, nutnost výměny šindelů nebo
použití jiné krytiny – dokonce se uvažovalo o položení
lepenky. Opravy však nebyly provedeny a tak vizitace
z roku 1915 mohla konstatovat velice bídný stav – střecha
chatrná, vazba trpí, nutnost výměny cihelné dlažby za pískovec
či beton. V roce 1927 je poukazováno na žalostný stav kostela
ve stavebních spisech památkové správy, kdy západní část
hrozila sesutím, okna byla rozbitá, okapy zničené. Vzhledem
k rozpadu velkostatku prakticky neexistoval patron kostela.
V roce 1928 bylo provedeno základní zajištění kostela –
uzavření. Pověstná zima 1929 dále zhoršila stav kostela. Až
posledního dne 1931 povolil zemský úřad subvenci 8000 Kč,
která však nepostačovala ani na zajištění konstrukce krovu
a bylo za ni možné pořídit jen výměnu podpor kostela. Teprve
v roce 1934 byly provedeny další zabezpečovací práce –
zabezpečení a vyvazování nových stěn a nátěr karbolinem,
oprava východní stěny, úprava říms, oprava krovu na západní
straně, šalování střechy prkny a pokrytí lepenkou. Cena opravy
činila 11 987 korun.
Kolaudační zpráva z této opravy uvádí, že provedené opravy
jsou pouze nejnutnějším zabezpečením objektu před dalšími
stavebními poruchami a to zcela krátkodobým – nutno v opravách
pokračovat. Dále konstatuje, že zcela chybí vnitřní i vnější
omítky na opravené části, ostatní omítky je třeba opravit. Je
nutná oprava střechy – zejména východní části a přístavku, věž
je velmi sešlá a vyžaduje výměnu sloupů a celého bednění,
krytina je zcela shnilá a vyžaduje výměnu, okapy chybí, dlažba
je zcela rozrušena, kostelní zařízení vyžaduje oprav, zeď
kostela je místy v dezolátním stavu. Závěrem zpráva
konstatuje, že kostel nemůže být veřejnosti přístupný a nemůže
sloužit svému účelu.
Naděje na provedení oprav svítala kolem roku 1939 a poté
dokonce v roce 1943. Někdy v této době byla alespoň pobita
střecha lepenkou. V roce 1946 vznikl místní komitét pro obnovu
kostela. Stavební spisy končí v roce 1950. V roce 1958 byla
částečně opravena střecha kostela. V současné době se o kostel
stará Okrašlovací spolek Smidarska. |
